﻿
&names=date,name,shortName|
*,"Jagdstaffel 11","Jasta 11"|

&descriptions=date,text|*,"Jednotka byla poprvé vytvořena 22. června 1941 v Kyjevě ukrajinským velitelstvím GVF jako letecká skupina Civilní letecké flotily (GVF). Dne 24. června byla reorganizována na zvláštní letecký pluk GVF složený ze čtyř letek a od 28. června nesla název Kyjevská zvláštní letecká skupina Civilní letecké flotily (KOA GVF). Do jejího stavu bylo zařazeno 146 letounů ukrajinské GVF.
*,"V létě 1917, tři roky po začátku války, se nad západní frontou objevil nový způsob organizace bojového letectva. Čtyři samostatné německé stíhací perutě (Jasty) byly na letišti poblíž belgického Marckebecke spojeny do první bojové stíhací eskadry Jagdgeschwader. Pod vedením prvního velitele Manfreda von Richthofena se nově vytvořená JG I stala jednou z nejslavnějších leteckých jednotek první světové války.
Royal Prussian Jagdgeschwader Nr I neboli JG I vznikla 24. června 1917 jako první stíhací eskadra Luftstreitkräfte. Tvořily ji Jasta 4, Jasta 6, Jasta 10 a Jasta 11 a její celkový stav se pohyboval kolem 50 letounů.
Prvním velitelem JG I byl Rittmeister Manfred Albrecht Freiherr von Richthofen (2. května 1892 – 21. dubna 1918), známý jako Rudý baron. Velení převzal 26. července 1917. Díky jeho schopnostem a úspěchům byla jednotka mezi německými letci známá jako „Geschwader Richthofen“ a u britského Royal Flying Corps jako „Richthofen's Flying Circus“.
Po Richthofenově smrti 21. dubna 1918 převzal následující den velení Hauptmann Wilhelm Reinhard. Ten zahynul při letecké nehodě 3. července. Dne 8. července převzal Jagdgeschwader Oberleutnant Hermann Göring a velel jí až do konce války 11. listopadu 1918.
Podle Göringa měla „Jagdgeschwader Freiherr von Richthofen Nr I“ do konce války zničit nejméně 644 letounů. Vlastní ztráty činily 56 důstojníků a šest mužů padlých v boji a 52 důstojníků a sedm mužů zraněných.
Královská pruská Jagdstaffel 11
Royal Prussian Jagdstaffel 11 neboli Jasta 11 vznikla 28. září 1916 prostřednictvím Kommandeur der Flieger 6. Její vytvoření bylo schváleno rozkazem Kriegs Ministerium von Nr.269.10.16.A.7.L a 10. října 1916 se stala operační v sektoru 6. Armee.
Prvním velitelem byl Oberleutnant Rudolf Emil Lang. Poté co 14. ledna 1917 odešel velet Jasta 28, převzal 15. ledna velení Leutnant Manfred von Richthofen, který přišel z Jasta Boelcke. Dne 23. ledna se Richthofen stal prvním pilotem Jasty, který dosáhl vítězství, a také prvním, který u jednotky získal pět vítězství.
Dne 10. června 1917 byla Jasta 11 přesunuta do sektoru 4. Armee ve Flandrech. Dne 25. června byl Manfred von Richthofen jmenován velitelem Jagdgeschwader I složené z Jasta 4, 6, 10 a 11.
Po jeho jmenování se Leutnant Kurt Wolff, bývalý pilot Jasta 11, který 2. května odešel velet Jasta 29, vrátil a 2. července 1917 převzal Jasta 11. Po dvou dalších vítězstvích však 15. září padl v boji s 10 Sqn. RNAS. Dočasné velení poté převzal Leutnant Gisbert-Wilhelm Groos.
Dne 25. září 1917 převzal velení Leutnant Lothar von Richthofen. Dne 22. listopadu se Jasta 11 přesunula na frontu 2. Armee. Když byl Lothar von Richthofen 13. března 1918 zraněn, vystřídalo se během jeho nepřítomnosti několik dočasných velitelů. Dne 21. května byla Jasta 11 přesunuta na frontu 7. Armee a 19. července se Lothar von Richthofen vrátil do velení.
Dne 10. srpna 1918 se Jasta 11 vrátila na frontu 2. Armee, kde byl Lothar von Richthofen 13. srpna znovu zraněn. Velení poté převzal Oberleutnant Erich Rüdiger von Wedel a vedl jednotku až do konce války.
Po ofenzivě u St. Mihiel se JG I dne 28. září 1918 přesunula do sektoru Armee-Abteilung C. Dne 8. října byla Jasta 11 přeřazena na frontu 5. Armee, kde zůstala do konce války.
Jasta 11 bylo připsáno celkem 350 vítězství, včetně části vítězství velitelů Jagdgeschwader I: Manfreda von Richthofena (27), Wilhelma Reinharda (8) a Hermanna Göringa (1). Ztratila 17 pilotů padlých v boji, dva zajaté, 19 zraněných a dva zabité při nehodách.
Pod vlivem Manfreda von Richthofena a jeho červeného zbarvení používaly Albatrosy D.III Jasta 11 začátkem léta 1917 převážně červené trupy, vzpěry ocasních ploch a kryty kol. Ani Richthofenovy ani ostatní stroje však obvykle nebyly celé červené; červená bývala především křídla, trup a ocasní plochy, zatímco spodní strany křídel byly světle modré. Von Richthofen někdy při velkých ofenzivách používal celočervené letouny nejen jako rozpoznávací znak pro své piloty, ale také pro pozemní pozorovatele. Velitel musel být snadno rozpoznatelný při opětovném formování jednotky po boji nad předem určeným místem.
Podobné označení nesly Fokkery Dr.I, u nichž červená zasahovala i na motorové kryty, vzpěry a kola, a tradice pokračovala na Fokkerech D.VII. Osobní identifikaci často zajišťovala jiná barva ocasních ploch: například žlutá u Lothara von Richthofena podle barvy jeho 4. dragounského pluku, černá u Schäfera, bílá u Allmenrödera a zelená u Kurta Wolffa. Piloti často volili barvy podle svých dřívějších armádních jednotek. Červená barva byla obtížně dostupná a její odstín se lišil podle zdroje. Na posledním Richthofenově trojplošníku byla červená smíchána s černou, aby ztmavla, přesto zůstala sytě červená, nikoli vínová, jak se někdy uvádí."
